Jóga pod sněhem
Na konci roku jsem při bilancování přemýšlela i nad smysluplností psát dál tyhle moje online zápisky z našich výletů. Vloni v létě jsem začala pracovat, ovšem bez toho, že bychom měli pravidelné hlídání, takže mi především ubylo volného času po večerech a v té hodince denně, kterou Andrejka tráví spánkem. Spoustu našich zážitků jsem tedy nestihla zapsat vůbec, nebo s velkým zpožděním, tak jsem si říkala, jestli to vůbec má cenu. Pak jsem ale v lednu začala dávat dohromady fotoknihu z loňského roku a byla jsem moc ráda, že se mám kam kouknout, i kdyby jen na názvy míst, která jsme navštívily. A znovu jsem si uvědomila, proč jsem s tímhle psaním vlastně začala. Nebylo to kvůli vám, milí čtenáři, i když samozřejmě budu moc ráda, pokud někoho inspirujeme, ale vlastně to píšu hlavně kvůli nám. Děje se toho tolik a moje paměť bohužel neumí zachovat všechno, co bych si přála, tak třeba jednou, až se ÁJa bude ptát, co jsme vlastně dělaly, budu moct otevřít tyhle stránky a pomoct si při vzpomínání.
Druhý moment, kdy jsem si uvědomila, že fakt jo, měla bych si to psát, byl na našem letošním prvním výletě. Ten jsem strávily v Harrachově na víkendovém jógovém pobytu se skvělým lektorem Pavlem Hubem, který vede online i "live" kurzy Ashtanga Vinyasa jógy. Se ségrou jsme se tam snažily vzpomenout si, po kolikátý my už vlastně s Pavlem na tý józe jsme. Bylo to asi potřetí, ale já mám pořád pocit, jak kdyby nám tam něco unikalo. A to nechci! Chtěla bych i v budoucnu vědět, v jakém hotelu jsme byly, a které akce jsme kdy navštívily. A tak se budu dál snažit...
Takže...letos první! Harrachov.
Stejně jako vloni na jaře v Bystrém a na podzim v Tyrolsku, i tady jsme byly v naší třígenerační čtyřčlenné rodinné ženské sestavě, tedy my s Ájou, ségra a máma. Kromě toho, že spolu chceme trávit čas i mimo naše domovy, protože pak máme pocit, že se víc věnujeme sobě navzájem než řešení toho, kdo připraví večeři a že by bylo dobrý pověsit prádlo a vyndat nádobí z myčky, má to pro mě i velmi vítaný praktický, hlídací přesah. Když jsme na Áju tři, můžeme se u ní víc "točit", a já mám tak větší prostor užít si i aktivity bez ní. Teda točit, máma se ségrou se točily, já jsem jógovala, lyžovala a četla si (skoro hodinu v kuse! Mimochodem, My proti vám od Fredrika Backmanna, druhý díl Medvědína, ale stejně tak dobrý, doporučuju!). Až už toho mého odcházení Ája zřejmě měla plný zuby a na poslední lekci v neděli ráno už mě nepustila. Respektive, neměla jsem to srdce odejít, když to vypadalo jako strašné neštěstí.
Kurz jógy oficiálně začínal páteční večerní lekcí, ale nebyly jsme jediné, kdo si víkend na horách o den prodloužil a dorazil už ve čtvrtek (včetně lektora). Byli jsem ubytováni v hotelu Orea Resort Sklář, což je podobně jako v případě Orea Resort Devět Skal, kde jsme bydlely při výletu na Mílovy, obří hotel, na kterém je poznat, že byl postaven ještě za minulého režimu, nicméně se snahou o postupnou revitalizaci.
Po čtvrtečním příjezdu jsme se nejdřív radovaly z příjemného apartmánu, se dvěma pokoji oddělenými dlouhou chodbou, na které se Andrejka mohla běžecky vyřádit. Pak jsme ale zjistily, že tam nejsou žádné skříně. Byla tam komůrka s poličkami, kam jsem ale vybalila Andrejčiny věci a ejhle, žádný prostor už tam nezbyl...a tím to končilo...Jak tam lidi teoreticky tráví týden? Žádný věšák na mokré svršky, nic. Tedy ne nic, měli jsme k dispozici asi 30 ramínek, která ale působila spíše jako výsměch, když je nebylo, kam pověsit.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Co se mi líbilo, byl přátelský personál, na chodbách, v restauraci. Téměř všichni reagovali veskrze pozitivně a se smíchem, nebo minimálně s pochopením na pobíhající dítě. Kde z mého pohledu servis dost pokulhával byla recepce. Ještě bych slečnám odpustila, že zapomněly úsměv doma, ale, že nám neřeknou, že se do lyžárny dá jít i bočními dveřmi přímo a tudíž se nemusí táhnout lyže delší, ale za to horší cestou přes recepci, nebo nám nedají Harrachov Card, na kterou se dá jezdit zadarmo ve skibusu a jsou na ní slevy na lanovkách, to už je na mě trochu moc...Jako třešničku na dortu "bohužel opravdu neví, jestli už máme v ceně večeři i ten čtvrteční večer navíc." Naštěstí to věděl lektor. Že máme. A ta stála za to! Jídlo tam bylo skvělý na snídani i u večeře, krásně vypadající, velký výběr a všechno bylo moc dobrý! Bohužel pro vás odtud nemám žádný fotky té pestré nabídky, protože pobíhající dítě. A všechny talíře k rozebírání na nabírání jídla vyskládané ve výšce asi 10 centimetrů nad zemí. Nebylo to jednoduchý, ale nic se nerozbilo a byla to jediná "baby unfriendly" věc, na kterou jsme tam narazily.
Ve čtvrtek jsme stihly navštívit bazén a máma i saunu, která teda prý byla opravdu malinká na tak obrovský hotel a už jsme si jen užívaly toho skvělého jídla.
Zato v pátek ráno jsme vyrazily prozkoumat ty haldy sněhu všude kolem. Pro Áju to bylo poprvé, kdy viděla tolik sněhu a po počátečním nesmělém oťukávání si to dost užívala.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Aby ne, když ji babička velmi ochotně vozila na bobech a princezna se mohla kochat. Dovolila jsem si upozornit na skutečnost, že takhle to úplně neplní účel, aby se především unavilo dítě. Tuhle misi, ale zachránilo dětské hřiště, na kterém se vyřádila bez ohledu na sníh a zmrzlé skluzavky, až nám cestou zpátky málem na těch bobech usla.
Při prozkoumávání okolí jsme taky narazily na dětské závody, kde Ája uplatnila svoje fandící dovednosti, které s tátou tak pilně trénují při sledování fotbalu. Naštěstí nás ale nebylo slyšet, takže žádné dítě neminulo branku zmatením, proč na ně někdo kříčí gól.
V době oběda konečně dorazila i teta "Veu", což trochu stížilo ukládání ke spánku, ale nakonec se zadařilo, Ája usla a my s Veru mohly vyrazit na lyže. Byly jsme na lanovce Rýžoviště, kde je moc hezká "kochací" modrá a tak akorát červená. Jasně, nejsou to Alpy, je to krátký, ale vzhledem k tomu, že tam skoro nikdo nebyl a tudíž jsme netrávily čas čekáním ve frontě, zalyžovaly jsme si i za dvě hodinky celkem slušně.
Večer jsme pak měly první lekci jógy, kde jsem sama sebe potěšila zjištěním, že i to převážně domácí cvičení nese své ovoce a od podzimu jsem se celkem zlepšila. Na druhou stranu jsem byla fakt ráda, že si po dlouhé době můžu zacvičit s vedením skvělého lektora.
V sobotu jsme měly obdobný program jako v pátek, tentokrát však za hustého sněžení. Takže mi třeba přišlo napínavé, jestli vůbec přijede skibus....když ta zastávka skoro není vidět. Ale přijel (na minutu přesně!) a já si tak užila lyžování všechny tři dny.
V neděli jsme totiž odsunuly odjezd domů a rozhodly jsme se ještě vyjezdit zbytek jízd, co zbývaly na permici. Protože ale Andrejka už měla mého odcházení zjevně dost, zůstalo to především na babičce a my jsme se mezitím parádně zasytily na cestu v Rejžák bistru. Je hned naproti lanovce, s vtipnou obsluhou a skvělým jídlem! Navíc tak blízko, že můžete přinést občerstvení i lyžařům, kteří si to hodlají užít do posledního dechu...tedy, jestli na ně něco zbyde.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
A jaký byl váš letošní první výlet?
Přeji vám krásný den!
Petra
