Zpátky do Žďárských vrchů
Před týdnem jsme měly s kamarádkami již tradiční půlroční setkání na společný víkend.
Vloni jsme tradici zahájily Svatomartinským víkendem na Mílovech, na jaře jsme si udělaly výlet na jižní Moravu a tentokrát jsme se rozhodly zase pro Vysočinu. Mělo to především praktický důvod, protože se na poměrně krátkou dobu sjíždíme ze tří stran a čtyř různých měst (Prahy, Čáslavi, Jihlavy a z Brna) a nechceme strávit největší část víkendu v autě na cestě. Navíc je Vysočina naší původní domovinou, takže je načase ji pořádně poznat! I z toho důvodu jsme se rozhodly, že pro další výlety můžeme eliminovat tu přemýšlecí část, jakou lokaci zvolit tentokrát a jezdit tam. Navíc když je tam tak krásně!
Myslím, že jsme to vlastně všechny pocítily jako velké ulehčení příštího plánování, protože ty (online) debaty, kam vyrazit jsou vždycky celkem zdlouhavé a vlastně i náročné. Vzpomněla jsme si při tom na jednu poučku, kterou se už roky snažím řídit: „Je v pořádku, dát si vždycky stejnou pizzu.“ Máme dneska na výběr stovky možností čehokoliv, co zažíváme, od snídaně až po výběr auta, je tedy uvolňující, když některé otázky z toho rozhodovacího kolotoče prostě vypadnou. Třeba jako nemuset strávit pokaždé půl hodiny čtením jídelního lístku, protože „bych přece měla zkusit, jaký tady mají speciality“.
Tentokrát jsme si vybraly chatu Sněženka v obci Sněžné a moc se nám tam líbilo. Chalupa, která je malým moderním domem v nové zástavbě na konci obce, je moderně zařízená ve skandinávském střídmém stylu. K dispozici má tři dvoulůžkové pokoje (s možností přistýlek a dvou dětských postýlek), jednu velkou společnou místnost s kuchyňským koutem a dvě koupelny.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Chalupa má veškeré potřebné vybavení, ledničku, myčku, pračku, sporák, troubu, mikrovlnku, televizi, společenské hry, hračky pro děti na doma i na ven. Jediné, co jsem se poučila, že bychom s sebou měly začít vozit na výlety, bylo odrážedlo. Ještě to nemám v systému, ale kamarádka ho tam pro syna měla a chudák o něj občas přišel. Andrejka má teď období, že jde a vezme si, co chce. Je to společensky dost náročné, ale snažím se s ostatními rodiči domlouvat, jestli jim to vadí, nebo děti necháme vyřídit si to samotné. U podobně starých dětí se většinou ukáže, že ta holka má fakt sílu. :) Naštěstí občas vezme někdo něco i jí, aby měla šanci zjistit, jaké to je z druhé strany. Jak jste toto období s dětmi řešili vy?
Neměly jsme žádný zvláštní program, jde nám především o to, vidět se a mít čas si popovídat v příjemném prostředí.
V pátek jsme se postupně sjížděly, sdělovaly si novinky a oslavovaly je. A byly to bouřlivé oslavy, menší část, která neodpadla už v jedenáct to táhla až do půl druhý. Holt trávení času na chatě se třemi malými dětmi (20, 18 a 9 měsíců) není takové, jako bývalo bez nich. A nemilosrdnost ranních budíčků je pro matky směrodatná, rozlučka nerozlučka.
V sobotu jsme trpělivě počkaly na vzbuzení všech „tet“, které se ráno snažily dospat především občasné noční buzení od dětí, a vyrazily jsme na výlet do Blatin.
Jedná se o moc hezkou procházku, která vede polní cestou spojující cca dva kilometry vzdálené vesnice.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
V Blatinách jsme se rozdělily na dvě skupiny, kavárenskou a dále procházkovou, která se vydala k monumentu Radka Jaroše, který stojí na konci Blatin. Můžete hádat, ve které skupině jsme byly my s Ájou.
Měly jsme štěstí a do kavárny Hofr jsme zamířily, když bylo venkovní posezení zcela prázdné, ale netrvalo ani čtvrt hodiny a zahrádka se zaplnila. Zjevně jsou Blatiny oblíbenou destinací. I pro to, jsme měly v hostinci U Kosků rezervaci a je fakt, že bez ní bychom si nesedly. Několik skupin to bez úspěchu zkoušelo během naší asi hodinové návštěvy. A není se čemu divit, restaurace to není moc velká, zato s příjemnou obsluhou a moc dobrým jídlem, takže kdo se do Blatin chystáte, určitě předem rezervujte. Navíc, jak kavárna, tak restaurace mají moc příjemné zařízení interiéru.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Celkově nám výlet zabral asi pět a půl hodiny, ale samotná cesta trvala vždy kolem hodinky, a to jsme šly s kočáry, nosítky a i nejmenší chodci občas po svých.
Po návratu do chalupy využily matky zásobu pro děti neokoukaných hraček, které jsou tam k dispozici a všechny dospělé jsme se snažily hlavně o odpočinek.
V neděli jsme kolem desáté předávaly chatu zpět (ale býval by nebyl problém dohodnout se na jinou hodinu, paní byla velmi vstřícná, nám to jen náhodou vyšlo jako nejvíce vyhovující v tradiční check-out čas) a ještě jsme se vypravily na krátkou procházku do nedalekých Křižánek. Zakončily jsme ji v penzionu Pod bílou skálou, což je místo, které si rozhodně budeme pamatovat pro příště. Penzion stojí hezky stranou v krásné přírodě a nabízí vyžití pro děti jak venku, tak vevnitř v restauraci.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Tento víkend jsme měly opravdu štěstí na milou a přívětivu obsluhu, nic nebyl problém, ani v jedné z navštívencýh restaurací. I tady nám jídlo všem chutnalo a Ája by určitě všem doporučila jejich domácí limonády, který málem vypila všem kolem stolu.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Máte pro nás nějaké tipy na hezká místa, jak k navštívení, tak na ubytování, pro naše příští výlety na Vysočinu?
Přeji vám hezký týden!
Petra
IG: A taky o tom, proč je příjemné nemuset se rozhodovat.
