Dámy na jihu
Snažím se plnit své předsevzetí pro letošní rok a tak dělám hlavně to, co se mi zrovna nejvíc chce. Ve volném čase jsem teď hodně četla, cvičila jógu, ale zároveň už jsme se zase naplno rozjely ve výletování, takže mám za poslední měsíc "ve frontě" tři výlety, které tady chci zaznamenat.
Dneska začnu tím posledním, z minulého víkendu, který jsme strávily s kamarádkami na jižní Moravě.
Vypadá to, že jsme si s holkama "z Jihlavy" (momentálně tam už žijí jen dvě z nás) založily tradici jarních a podzimních výletů a já doufám, že nám vydrží co nejdéle. První takový výlet jsme absolvovaly vloni na podzim, kdy jsme se vypravily do Žďárských vrchů (jak jsme se tam měly si můžete přečíst v článku Svatomartinský výlet na Mílovy).
Tentokrát jsme se vypravily na jižní Moravu, kde jsme si základnu vytvořily v Penzionu Maděřič v Moravském Žižkově. Na ubytování jsme měly několik požadavků, z nichž kromě cenové dostupnosti byl nejzásadnější ten, abychom měly restauraci přímo pod nosem. Aby se i matky s dětmi (3 ze 7 účastnic, jen taková malá statistika pro příště) mohly účastnit večerního veselí bez obav z dosahu chůviček. Lokalitu jsme nijak zvlášť neřešily, protože jsme počítaly s tím, že v sobotu stejně pojedeme na celodenní výlet.
Za sebe můžu ubytování v Penziou Maděřič vřele doporučit. Pokoje byly čisté, prostorné a příjemně zařízené a náš plán s restaurací vyšel na výbornou. Nejen, že tam skvelě vařili, ale při občasném "poplachu" od uspaných dětí jsme v pokoji byli asi za 30 vteřin. Zároveň se nejedná o žádnou juchárnu až do rána, provoz končí v jedenáct hodin večer, takže nám nikdo nerušil noční klid. (Co si budeme vyprávět, poslední jsme odcházely stejně my. Odtud i název příspěvku, kdy poslední část naší skupinky vyprovázel první večer číšník pokyny "Půjdeme, dámy, půjdeme.")
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Myslím, že i s kvalitou služeb jsme byly spokojeny, jídlo bylo vážně vynikající, snídaně bohatá a na děti byli zařízeni i připraveni. Jen občasný úsměv ze strany personálu nám trochu chyběl, tak nějak jsme si pořád připadaly, jak kdybysme něco provedly a nevěděly co.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
V sobotu dopoledne jsme zamířily na výlet do Čejkovic do Bylinkového ráje Sonnentor.
V Sonnentoru je to super! Hrozně jsem to tam chtěla vidět a bylo to ještě příjemnější, než jsem čekala. Zcela náhodně jsme se tam ocitly v den, kdy po celém Česku probíhaly Férové snídaně, na trávě před budovou byly k dispozici deky a lehátka a pro blízkost dobré kávy, limonád a dortíků jsme zde zakempily dokud nás nevyhnal hlad na oběd.
Rozbily jsme si základní tábor hned vedle největší dětské atrakce, traktoru. Nečekala jsem, že už to Áju bude zajímat, ale jo, musela si tam vyšplhat taky. Několikrát.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Naštěstí ji prozkoumávání okolí unavilo natolik, že jsem ji zvládla i na chvíli uspat a mohla jsem se jít v klidu pokochat krásami nabízeného zboží do obchůdku.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
My jsme měly štěstí na krásné počasí, ale na výlet je to parádní cíl za každého počasí, protože stejně jako je příjemné venkovní posezení, je krásná i kavárna uvnitř.
Kromě krásné kavárny s terasou a voňavé prodejny jsme vyšplhaly i na Vyhlídku na výsluní, odkud jsou krásné výhledy na vinice na jedné straně a městečko na druhé. Můžete se nechat vyfotit ve fotopointu a fotku si pak na webu stáhnout. Ta naše se povedla.
Někdy příště bych se ráda zúčastnila ijejich zážitkové exkurze provoněných skladů s výkladem o pěstování a výrobě čajů, to jsme letos, s malými dětmi, nezvládly. V areálu je ale i tak spousta možností k získání informací, nejen o bylinkách. Nabízejí i exkurze pro školy, což mi přijde parádní, když se děti na výletě dozví něco tak ze života, jako kde se bere sáček s čajem, co se jim každé ráno louhuje v hrníčku.
Jak už jsem psala výše, nakonec nás vyhnal hlad a přemístily jsme se do Lednice, abychom se po obědě mohly ještě projít v zámeckém parku.
Protože čas už hodně pokročil, zapadly jsme do první restaurace se zahrádkou po cestě, přímo u hlavního parkoviště, a to restaurace Onyx. Přišlo nám vhod, že zahrádka byla kompletně skrytá ve stínu, i s jídlem byly holky celkem spokojené, já ale měla halušky plavající v tuku, takže jsem si jen vylovila pár nejméně zasažených kousků. Navíc ani tady obsluha zrovna neoplývala úsměvy. Možná, že i v restauracích, kde jsou sice připraveni na děti (například mají dětské stoličky), nejsou připraveni na to, že se malé děti taky pohybují po restauraci. Ája nevydrží v židličce sedět při čekání na jídlo, takže se prochází mezi stoly. Snažím se sice, aby nepřekážela obsluze a vypozorovat, zda to nevadí hostům, ale možná, že na to mám špatný (příliš benevolentní) odhad. Jaká je vaše zkušenost z restaurací? Vadí/nevadí děti, které chodí mezi stoly?
Procházka v zámeckém parku byla krásná, tam se děti s pobíháním vyřádily a my jsme si užily příjemného prostředí.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
V neděli už jsme se jen cestou domů zastavily v Kolničce v Lukách nad Jihlavou, kde já jsem byla poprvé a rozhodně ne naposledy. Měly jsme výborný oběd, snad poprvé ten víkend se na nás obsluha i smála a navíc venku mají velké dětské hřiště.
Byl to krásný výlet! První, na kterém zůstal kočárek celou dobu v kufru auta a vystačily jsme si pouze s Manducou a já jsem za to moc ráda! Už abysme ho nemusely vozit ani "pro jistotu".
A abych vás naladila na příští články, tak dalšími dvěma výlety, o kterých byla řeč v úvodu byly Maďarsko (aneb Ájina první cesta za hranice) a další návštěva Prahy, tentokrát s tipy, kam zajít na Letné.
Mějte se krásně, užívejte čerstvého vzduchu, který s sebou přineslo těch pár deštivých dnů a dejte mi vědět, kam bychom se na jižní Moravě měly s ÁJou podívat příště!
Hezký večer
Petra
