První výlet do Prahy

Poprvé byla Andrejka v Praze v porodnici, narodila se u Apolináře. Podruhé byla v Praze na mé kontrole Na Homolce, v dubnu, když ji bylo deset týdnů. Ale ten první opravdický výlet do Prahy jsme si udělaly v květnu, na Dětský Festival Mini.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se tam vypravit, a když už jsem se rozhodla, že pojedeme, "lajkla" jsem stránku festivalu na Facebooku a druhý den na mě čekalo příjemné překvapení v podobě příslibu volného vstupu na celý víkend, protože jsem se úplnou náhodou stala 3000. fanynkou. Dárek mě moc potěšil, přestože cena za vstup rozhodně není nijak závratná. Ája ještě ale byla moc malinká na to, abychom se mohly zúčastnit i doprovodného programu, takže jsem bohužel využila vstupenku jen na jeden den. Už se ale těším, že si to někdy příště vynahradíme.

Příležitost k tomu budeme mít za necelý měsíc, kdy se koná další festival mini, tentokrát v obchodním domě Kotva. Pořadatelky si pro nás opět připravily velkou dávku krásných vystavovatelů s dětským designovým zbožím, u kterých se bude jen těžko odolávat lákadlům. aby zbyly nějaké penízky i na vánoční dárky pro ostatní členy rodiny.

Minule jsem byla nováček, a navíc toho Andrejka ještě k životu moc nepotřebovala, takže jsem si na festival spíš šla udělat představu "co je na trhu", ale myslím, že tentokrát už bude mnohem těžší nepodlehnout svodům nádherných věcí.

V květnu jsem se vrátila domů pouze s krásnou, z gruntu českou knihou Oskare, plav! knižního studia POP - PAP. Ta samozřejmě ještě čeká na své předání do (doufejme) dychtivých ruček naší holčičky, ale oslovila mě natolik, že jsem ji tam prostě nemohla nechat.

Jsem zvědavá, jaký to bude v prosinci zážitek s desetiměsíčním batoletem, které už rozhodně většinu dne v klidu nespí, jako tomu bylo u tří a půl měsíčního miminka pří květnové návštěvě.

Květnový festival byl skvěle zorganizován i co se týče zázemí, ať už pro návštěvníky s miminky, nebo s dětmi odrostlejšími. Kromě doprovodného programu a spousty atrakcí (třeba opravdický velký kolotoč na terase!) mě úplně nadchly takové věci jako parkoviště pro kočárky návštěvníků s dětmi, které už jsou dost velké na to, aby se pohybovaly po svých, ale ještě si rády cestou domů zavzpomínají na prožité senzace v klidu svého korábu. Naprosto luxusní byla přebalovací/kojící místnost s velmi útulným vybavením a veškerými potřebami (plenky, vlhčené ubrousky, pohodlné gauče,...). Těším se, jak to bude vypadat tentokrát v Kotvě. Určitě to ale bude při nejmenším taková krása jako minule, takže vřele doporučuji!

V Praze mám hodně přátel a taky tam bydlí velká část rodiny, proto je každý náš výlet do Prahy spojen s návštěvou někoho blízkého. V květnu nás tedy táta odvezl do Prahy už ve čtvrtek, abychom mohly strávit noc u kamarádky, která bydlí ve Vršovicích.

Na večeři jsme byly v restauraci Pod Lipami. Vaří tam dobře za přijatelné ceny. Obsluha byla vždycky milá a vstřícná. Kromě dětského koutku mají k dispozici i přebalovací pult.

A v létě obsluhují i na zahrádce před restaurací.

V pátek jela Andrejka na festival poprvé tramvají.

Trochu jsem se bála, jeslti místo konání snadno najdeme, ale nedalo se minout.

Balabenka je jen kousek od nádraží Libeň, kudy projíždí i náš vlak domů, tak jsme náš první pražský výlet zakončily zde. O cestováním vlakem s kojencem plánuji samostatný článek, ale rovnou můžu říct, že to pro nás zatím vždycky bylo bez větších problémů, přesto, že k nám nejezdí bezbariérové vlaky.