Výlety po okolí
Minulý týden jsme se nezastavily. Vlastně už v neděli jsme započali sérii návštěv a v sobotu jsme to zakončili rodinnou oslavou. A mezitím jsme vyrazily na dva moc hezký půldenní výlety.
VIDLÁK
V pondělí nás navštívila moje sestřenice, která si jako program vyžádala pěší výlet a já jsem za to moc vděčná. Zjistila jsem, jak jednoduchý je kouknout se do turistický mapy (pro výšlapové amatéry jako jsem já, na mapy.cz je vlevo tlačítko "Změnit mapu" a tam si z patnácti nabídek vybrat "Turistická") a najít si libovolnou trasu v požadované oblasti dle vlastních kritérií. Pro nás to znamenalo především nenáročný terén, kolem 8 km a ne moc daleko, abysme nestrávily víc času v autě než na výletě. A tak jsem objevila, jak krásně je v okolí rybníku Vidlák u Černín. Jen tak, na procházku.
Neměly jsme s sebou kočárek, jen Manducu, tak jsme nemusely řešit zpevněné cesty a je fakt, že chvílemi jsme šly i pěšinkami a lesním terénem (po modré), kudy by kočárek neprojel. Ale jsou tam i cyklistické trasy a trasa po červené a zelené byly zpěvněné, takže i s kočárkem se tam dá absolvovat hezká procházka.
Áji se bohužel zrovna prořezávala stolička, takže jen co jsme vylezly z auta, a já se těšila, že bude moct pobíhat kamkoliv se jí zlíbí, rozčilovala se a vztekala, kdykoliv měla ujít pár kroků, takže jsme ji v podstatě celou dobu nesly.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Volný pohyb ocenila pouze v čase svačiny.
Galerie: posuň do stran pro další fotky.
Samozřejmě, jen co jsme dorazily do restaurace na oběd, chtěla dělat cokoliv jinýho než sedět, což mě dost vytáčelo... Ale když večer plakala jako když ji na nože berou a druhý den jsem objevila tu stoličku, musela jsem ji zpětně nárok na protivný den uznat.
Na oběd jsme zamířily do restaurace Na Pašince v Kutné Hoře na Kaňku. Za velmi příznivé ceny tam mají moc dobré jídlo. V rámci denního menu mají i čtyřchodové degustační menu, které za necelé dvě stovky bylo fakt pecka. Jen je škoda, že přemístili zahrádku těsně k silnici a ani není oplocená, takže má člověk trochu pocit, že sedí na křižovatce. A samozřejmě tam tím pádem nejde vypustit to neposedné dítě.
HRAVÁ HORA
V pátek odpoledne se v zahradě GASKu (Galerii Středočeského kraje) v Kutné Hoře konala akce ke Dni dětí s názvem Hravá Hora.
Vzhledem k tomu, že jsme chtěly jet autobusem po druhé hodině a v poledne se spustila průtrž, kterou doprovodily i kroupy, dost jsem váhala, jestli na akci vůbec vyrazit. Trochu mi chyběly informace, zda bude program probíhat především vevnitř nebo venku. Ve dvě ale už jen mrholilo, tak jsem se rozhodla to risknout.
Tip pro Čáslavské a okolní: Už podruhé jsme se do Hory vypravily autobusem. Stojí pár korun a na rozdíl od vlaku vás zaveze přímo do centra. Já si hledám spoje, na které mi pak navazuje městká doprava, kterou se svezeme nahoru na kopec, na zastávku Na Valech a jsme v podstatě přímo u kavárny Matky sobě. A odtud se dá pohodlně dojít k Barboře (a tedy i do GASKu).
Už cestou k autobusu jsem si uvědomila, že jsem doma zapomněla Ájiny boty. Řekla jsem si, že v Manduce může být bez nich a nasadím ji je až potom. Tak ne. Takže tam běhala po dešti bosky a já zřejmě vypadala buď jako nezodpovědná matka (pro neznalé barefoot) nebo jako skalní ultras, která neobouvá dítě asi nikdy.
A protože nečekané události se zpravidla objevují minimálně v páru, tak nás po cestě potkalo něco, co se do té doby nikdy nestalo. Jak jsem měla Andrejku v nosítku, najednou kousek před cílem cítím, jak se mi po břiše rozlévá zlověstné teplo. Absolutně to nechápu, protože plínka co měla na sobě rozhodně nebyla natolik plná, aby protekla. Asi šprýmař. Protože co myslíte, nezapomněla jsem doma i náhradní plínky? Zapomněla. Ještě že jsme mířily na akci, kde bylo spousta dalších maminek, takže jsem si hned jednu vyprosila. Nicméně tip pro všechny organizátory akcí pro děti. Pár plenek volně k dispozici je vždy příjemným překvapením.
Dorazily jsme hned po oficiálním začátku ve tři hodiny, kdy bylo pořád trochu napínavé, kolik lidí nakonec hrozba deště odradila. Zanedlouho už ale bylo jasné, že moc ne. Všude bylo zakrátko plno. A já jsem byla moc ráda, že jsme i my poznaly další hezkou akci. Většina aktivit byla sice pro starší děti, ale nakonec si i Ája našla to svoje.
U stanoviště Školky v zahradě vzala do ruky snad všechno, co s sebou měli. Já jsem se tak měla čas dozvědět, že kromě školky nabízejí i Klubík, určený pro rodiče s dětmi mladšími tří let, který se koná každý první čtvrtek v měsíci a je úplně zdarma, stačí se pouze zaregistrovat podle návdu v odkazu. Tam my s Andrejkou na podzim určitě vyrazíme.
Čas, který jsme nestrávily u školky, jsme samozřejmě věnovaly jídlu.
Daly jsme si boží bohodort od Matky sobě a vynikající Kunětickou zmrzku.
Měly jsme citrónovou s fialkami a byla skvělá. I jejich mňam kára byla super, akorát by asi chtělo říct slečnám, které ji obsluhují, že jsou taky vidět. To, že jsou ve volný cvhíli na mobilu mi nevadilo (kdo taky ne, že), ale jejich nepříjemný výrazy při vyřizování objednávek už celkem jo.
Pro starší děti byla nabídka atrakcí hodně pestrá. Kromě námi favorizované Školky v zahradě tam byly paní z Červeného kříže, které učily resuscitovat, místo, kde bylo možné si vyrobit placku s vlastním motivem, vyzkoušet si sprejerství na papír a v neposlední řadě taky výrobu sandálí huarache (to byl, pokud jsem se správně dívala, kromě občerstvení jediný zpoplatněný stánek). Navíc se organizátoři zvládly skvěle poprat s hrozbou nepříznivého počasí a vlastně jen podle předtištěného plánku bylo poznat, že zamýšlené rozmístění jednotlivých stanovišť bylo úplně jiné a především venku.
Pro nás jednoznačně akce do diáře na příští rok.
A jak jste strávily Den dětí vy?
Přeji vám hezký start do nového týdne
Petra
