Snění na lyžích

Ne, nebude to článek o tom, jak jsem jako malá doufala, že ze mě bude hvězda na lyžích. I když, ruku na srdce, kdo si občas nepředstavoval, že se ukáže, že je vyjímečný skrytý talent v nějakém svém koníčku?

Pro mě vždycky byly chvíle na lyžích časem snění. Lyže jsou pro mě prostředkem, kde si na pár vteřin užívám ztrátu kontroly nad situací. Prostředkem k odvázání se a nepřemýšlení nad limity. Fyzicky i duševně. Nejen při osamocené jízdě na lanovce, ale i během sjezdu jsem už odmalička snila o tom, jak by mohl vypadat můj život. S kým budu žít, co budeme dělat, jak bude vypadat náš dům. Ještě před dvěma lety jsem sjezdovky křižovala s představami, kam se asi tak náš život bude dál ubírat.

Letos jsem strávila po dvou letech na lyžích jediný den. Sama. Měla jsem tedy na svoje přemýšlení a snění celý den. Přiznávám, že jsem byla hodně zvědavá, jak budou moje tajné sny vypadat. Teď, když jasně vím, kde, s kým a jak žiju. A realita předčila má očekávání. Neběželo mi hlavou nic. Ne, že bych už teď neměla žádné sny do budoucna. Zjevně ale už moje podvědomí nemá potřebu mi v nestřežených okamžicích zjevovat obrazy mých ideálů. Ne, že by všechno bylo ideální. Očividně ale nehledám alternativní scenáře a možné vývoje budoucnosti. S Andrejkou žiju teď. Jak nejlíp umím a dokážu. Co přijde, to se uvidí. S ní ale bude každá alternativa snová.

Lyžovala jsem v Benecku, kde to bylo fajn. Samozřejmě se už strašně těším do Alp, ale tohle byla asi jediná příležitost, jak se letos na lyže vůbec postavit, takže jsem moc ráda, že jsem mohla vyrazit alespoň takhle.

Co se týče praktických věcí, tak se tam v sobotu lyžuje za velice příznivou cenu 380 Kč na celý den. Mají zde akci Veselé soboty, kdy se v sobotu lyžuje celý den za cenu půldenní jízdenky.

Bohužel nemůžu porefereovat, jak vypadaly ostatní části skiareálu, protože se nedá mezi jednotlivými sjezdovkami přejíždět prostřednictvím vleků a já byla vysazena a zase vyzvednuta v lyžácích, takže jsem se nevzdalovala z dosahu lyžařských dopravních prostředků. Jezdila jsem na lanovce Kejnos, kde ani při tak hezkém počasí, jako bylo minulou sobotu, nevznikaly fronty a množství lidí bylo i na sjezdovce pořád v pohodě. Je to příjemná modrá, dost široká, bez překvapení, takže určitě vhodná i pro děti a začínající lyžaře. Vyzkoušela jsem i jedinou alternativu v dosahu a to sjezdovku u vleku Liška, protože jsem hledala něco prudšího. To sice byla, ale jen kousek a dojezd byl mnohem mírnější než na Kejnose a dost dlouhý, takže jsem naznala, že se radši vrátím na lanovku, než se potýkat s dřevěnou kotvou kvůli pár metrům.

Jediná restaurace na sjezdovce byla v době od 11 do 13:30 narvaná k prasknutí. Je to "kiosková" restaurace, kde se jídla objednávají u pultu, bez obsluhy. Vařili tam moc dobře, i celkem rychle odbavovali, ale míst k sezení vevnitř byl poněkud nedostatek, takže mi celá obědová pauza trvala víc než hodinu. Ale nevadilo mi to, alespoň jsem se stihla prohřát.

Z první ohřívací pauzy, kdy v restauraci ještě nikdo nebyl

Na lanovce tam měli jednu zajímavost. Plyšové zvířátko na každé sedačce s kulatým číslem. Zapomněla jsem se u pokladny zeptat, nevíte náhodou někdo, proč to tak mají?