V Praze na randíčku
Jestliže sledujete můj instagram, asi víte o čem tenhle článek bude. V sobotu jsme se zase vypravili do Prahy, tentokrát ale ne na výlet PaA, ale hlavně PaO. Moje ségra (aka teta Veru) a strejdíček Honzíček se rozhodli zkusit, co ještě nikdo před nimi nezkusil. Hlídat Áju přes noc.
Domluvili jsme se, že předávku uskutečníme na společném pozdním obědě, a protože jsem asi tak dva roky neměla suši a už jsem po unagi dlouho toužila, vymyslela Veru sraz v Running Sushi Makakiko v Centru Chodov.
V Makakiko koluje v miskách na pásech opravdu velmi pestrý výběr výborných studených i teplých asijských pokrmů a mají moc dobrý domácí limonády, jednoznačně nejlepší byla malinová s mátou, ale i všechny další, který jsme měli byly vynikající.
Velmi mile nás překvapila cena. Za dospělou osobu jsme zaplatili 368 Kč a půllitrové limonády stály 65 Kč. Za 50 Kč navíc si můžete připlatit čokoládovou fontánu s ovocem. Na to už my jsme ale neměli místo. Za Ájouše jsme dle přepokladu neplatili nic, ale i pro ni už tam byly věci, které si mohla dát, takže jsme se vyhli hladovým nedočkavým pohledům. Ze suši jsme ji dávali avokádo a okurku s rýží a jako dezert dostala pomeranč a žlutý meloun.
Celkově bylo Makakiko moc příjemný zážitek.
V restauraci ale nebyl dětský koutek, takže když už to Ája nemohla vsedě vydržet, vyrazily jsme na procházku po centru.
Bylo kouzelný, jak všechno pozorovala, vlastně poprvé venku po svých (i když stále za ruku). Opatrně přistupovala ke skleněným zábradlím a nakukovala do prázdného prostoru pod sebou.
Cílem naší malé výpravy byly záchody a protože pro mě byly zážitkem, musela vám to nafotit i tam. Bylo to nejlepší zázemí pro rodiče s dětmi jaké jsem kdy viděla. S mikrovlnkou, tichou místnůstkou na kojení a dětským umyvadlem.
U umyvadla by se Ája zabavila na dlouho, Fascinovalo ji, jak se "sama" spouštěla voda.
Když už jsme byli na Chodově, toužila jsem navštívit Czech Labels and Friends (CLAF). Obchod, kde jsou k vidění a nákupu krásné věci, od oblečení až po hračky, vyráběné ohleduplně a lokálně. O obchodě jsem se dozvěděla už před nějakou dobou u BeBirdie, která šije krásné dětské oblečení z biobavlny a její oblečení je v obchodě také k mání. Nečekala bych ale, že si zrovna tam koupím knížku. Zaujala mě na první pohled, takže jsem si dovolila obejít svůj zákaz nákupu knih pro sebe během rodičovské a dopřála si ji (tuhle bych navíc asi těžko hledala ve veřejné knihovně, takže jsem si ji obhájila snadno).
V CLAF je to krásný, určitě se tam stavte, jak vidíte můžete tam najít nečekané!
Z Chodova jsme už odjížděli bez Andrejky do hotelu Beránek na Tylově náměstí. Když jsme s Ondrou začali chodit, bydlela jsem v Blanické nad náměstím Míru, ze začátku jezdil on za mnou do Prahy, takže jsme na rande chodili převážně do nedalekých hospod. Proto jsem pro naši první noc bez Andrejky vybrala taky tuto lokalitu. Chtěla jsem hlavně zajít do Café Jehuda, které jsme mívali pár kroků od bytu, takže jsme tam často chodili nejen s Ondrou na rande, ale i se spolubydlící doslova na jedno (no dobře, možná na dvě). Tam ale bohužel měli (bez vysvětlení) zavřeno, takže jsme po Výčepu Vinohradského parlamentu, kde mají naprosto nejlepší nefiltr, zamířili do restaurace Kravín. Tam bylo tak narváno, že jsem myslela, že ani nedostaneme stůl, ale nakonec jsme byli usazeni a dokonce hezky bokem, za hlavní místností. Večer jsme pak zakončili v Kozlovně Tylák, která je přímo pod hotelem, a kde pro nás i přes rušnou sobotní večerní hodinu taky jeden stůl našli.
Všechny ty lokály jsou si dost podobný, založeny na stejném konceptu, ale i tak u mě jednoznačně vede Výčep Vinohradského parlamentu. Sice jsem dost ovlivěna nostalgií, protože i tam jsem strávila dost večerů, když jsem bydlela u Míráku, ale přijde mi, že je tam mnohem osobnější a přece jen útulnější atmosféra.
Ta první noc o samotě po více než roce byla moc fajn. Bylo příjemný, že jsme nemuseli myslet na včasný odchod domů (ne, že bysme tak jako tak neskončili v jednáct), kontrolovat mobil jsem přestala, jakmile jsme dostali hlášení, že Ája už spí a ráno jsem si místo kolotoče přebalování a rychlého chystání snídaně, užila chvilku ve vaně a hotelovou snídani. Když jsme si Andrejku dopoledne přebírali zpět, přišlo mi, že je trochu naštvaná, ale během pár minut se na nás už zase smála.
Takový restart doporučuji občas každé matce! Já už se těším na další celonoční hlídání.
Jak jste strávily první noc bez svého miláčka vy?
Petra
